U fotbalu začínal jako hráč, ale už v devatenácti letech se postavil na druhou stranu – jako trenér těch nejmenších. Přemek Grunta vede bambiny v Ústí nad Orlicí už řadu let a jeho hlavním cílem není jen výchova budoucích fotbalistů, ale především dětí, které si zamilují pohyb, kolektiv a radost ze hry.

Co tě vedlo k tomu začít trénovat ty nejmenší fotbalisty?
Trénovat bambiny jsem začal v devatenácti letech, takže si troufám tvrdit, že jsem jeden z nejdéle trénujících trenérů v kuse u jednoho týmu v Ústí nad Orlicí . Začal jsem proto, že fotbal miluji a věděl jsem, že až jednou skončím s aktivním hraním, tak bych chtěl u fotbalu zůstat. A trénovat ty nejmladší mi přišlo pro začátek ideální.

Jaký je podle tebe nejdůležitější cíl tréninku u bambin?
Nejdůležitější cíl je pro mě jednoznačně to, aby si děti získaly lásku ke sportu obecně. Je mi jasné, že ne všechny děti zůstanou u fotbalu ale pokud je bude bavit chodit do nějakého kroužku, kde se budou hýbat a budou v kolektivu, tak je to super. Samozřejmě ideálně, aby si zamilovaly fotbal a vydržely u něho co nejdéle.

Jak dětem pomáháš, aby si fotbal hlavně užívaly a bavil je?
Snažíme se tréninky vést formou her a soutěží. U jednotlivých cvičení se dá lehce vypozorovat, jestli je to baví a jestli udrží pozornost. U nás v bambinech to zdaleka není jen o fotbale. Děláme opičí dráhy, hrajeme vybíjenou a různé pohybové hry. A pokud máme od rodičů zpětnou vazbu, že se děti těší na další tréninky, tak máme vyhráno.

S čím se při trénování těch nejmenších nejčastěji potýkáš?
Nejčastěji se potýkáme se zavazováním tkaniček, ale to už máme nacvičené, takže to není žádný problém. Občas máme na tréninku nějakou hádku nebo strkanici, protože už v tomto věku jsou emoce při hrách obrovské, jsme za to ale rádi. Soutěživost je podle nás důležitá a když si po tréninku podáme ruce a dáme si společný pokřik, pak je všechno v pořádku.

Máš nějaký moment z tréninku, na který rád vzpomínáš?
Těch momentů za ty roky, co trénuji, je hned několik. Ať už výhry na turnajích, kdy jsme měli fakt super partu dětí i rodičů, nebo společné výlety, které jsme párkrát organizovali mimo fotbal. Občas si prohlížím staré fotky a vzpomínám, koho jsem trénoval, a když teď vidím, že ti kluci už hrají za chlapy, tak mám za ně radost.

Jak to vlastně časově zvládáš – tréninky bambin, vlastní zápasy i další povinnosti?
Časově je to někdy samozřejmě náročné, ale vždy se našel někdo, kdo mi s trénováním pomáhal. Už bych asi ani všechny trenéry nevyjmenoval a nerad bych na někoho zapomněl. Trénování dětí je pro mě prioritou, takže se vždy své osobní věci snažím přizpůsobit tak, abychom vždy dvakrát týdně trénovali a o víkendu turnaj je třešnička na dortu, kterou si nikdo nechce nechat ujít.

Teď mám navíc v bambinech syna, což je pro mě ještě motivace navíc. Chtěl bych ještě zmínit, že poslední rok mám asi nejkvalitnější trenéry kolem sebe, co jsem kdy měl. Pomáhají mi Jarda Beneš, Martin Fišer a Dan Holomek a ve čtyřech už se dá udělat super trénink.