Ondro, úvodem dovol ti pogratulovat k tvé nové roli šéftrenéra. Co pro tebe tato pozice znamená?

Děkuji za gratulaci. Vnímám to jako obrovský projev důvěry ze strany vedení klubu. Zároveň je to ale i velký závazek vůči všem lidem v klubu – a to nejen v Orlicku, ale i v Ústí a Libchavách, protože my jsme prostě tři kluby, které k sobě patří. Mým úkolem nás bude všechny spojovat.

V FK Orlicko nejsi novou tváří. V čem bys chtěl klub posunout dál?

Upřímně přiznám, že hlavním důvodem, proč jsem tuto pozici přijal je to, že mám pocit, že jsme po nějakou dobu trochu ustrnuli. Částečně to podle mě souvisí i s tím, že jako klub jsme vyrostli velmi rychle a některé věci se nestihly přirozeně dobudovat. Rád bych klub posunul zase o krok dál, mimo jiné i směrem k personálnímu posílení v některých oblastech fungování klubu. Ideálně by z mého pohledu klub potřeboval dva nové lidi, pokud se podaří alespoň jeden, budu rád.

Do funkce šéftrenéra oficiálně nastupuješ až od 1. ledna, přesto – stihl jsi už něco v této roli v závěru roku?

Ano, stihl. Za zásadní považuji především schůzky s trenéry kategorií U14 a U15, kde jsme se věnovali hlavně nejbližší budoucnosti a plánům směrem k jarní části sezony. Obě schůzky považuji za přínosné a potvrdily mi, že tato funkce má skutečně smysl.

Zbytek věcí si zatím spíš srovnávám v hlavě a dávám je na papír. Nechci trenéry ani okolí zatěžovat během svátků, takže si to všechno připravuji tak, abych byl od ledna maximálně připravený.

Hodně se mluví o systému práce s mládeží a návaznosti kategorií. Jakou filozofii chceš FK Orlicko vtisknout právě v této oblasti?

Tady se asi trochu rozpovídám. Úvodem chci říct, že si neskutečně vážím všech trenérů, které v klubu máme. Všichni chodí do práce. Kvůli tréninkům, zápasům a turnajům si upravují pracovní povinnosti, ubírají čas rodině, a i přesto všechno se od nich očekává stoprocentní připravenost a energie. To ovšem není úplně jednoduché a někdy to prostě nejde. Z mé pozice to ale teď tolerovat nebudu (smích).

Zcela vážně. Touto cestou bych chtěl poděkovat manželkám, partnerkám a rodinám všech trenérů za to, že jim vytvářejí takové zázemí, díky kterému mohou kluci trénovat.

V Orlicku máme koncepci nastavenou už od jeho vzniku. Věřím, že teď na jejím naplňování začneme více pracovat společně. Změna nepřijde hned – kouzelnou hůlku nemáme. Bude to o komunikaci, učení se, ale i o chuti se trochu změnit a podřídit se.

Pro mě je klíčové, abychom byli všichni trenéři jeden tým a táhli za jeden provaz. Každý trenér má své ego a je osobnost, ale důležité je bavit se o věcech otevřeně a nebrat názory druhých jako kritiku.

Důležitou součástí klubu jsou i rodiče hráčů. Vnímáš zde prostor pro další práci?

Obrovský. Na začátku roku jsme pořádali přednášku pro rodiče i hráče a zájem byl velký, což je dobré znamení. Rád bych podobné akce opakoval častěji, abychom rodičům vysvětlovali, jakým směrem chceme naše hráče vychovávat.

Je důležité, aby to rodiče věděli. Ano, každý chce vyhrávat, to je přirozené. Ale pro nás by do kategorie starších žáků U15 neměl být výsledkem posedlý nikdo. Mělo by jít především o výchovu co největšího počtu hráčů.

V kategoriích U12, U13 a U14 máme dnes skvělé počty dětí a já si budu stát za tím, že v těchto věkových kategoriích ještě nepoznáme, kdo z kluků bude jednou hrát za dorost, potažmo za muže. Proto by měli hrát všichni, ideálně se stejnou minutáží. Měřítkem výkonu pro mě může být počet kliček, driblinků, přihrávek – ne, jen samotný výsledek.

Jaký prostor vnímáš pro zlepšení ve vztahu ke klubům v okolí?

Vnímám ho především v rovině komunikace a vzájemného pochopení. Každý klub odvádí poctivou práci a má své podmínky, které je potřeba respektovat. Pro nás je důležité, abychom byli otevření dialogu a naslouchali potřebám ostatních. Pokud se někdy objeví prostor ke spolupráci, měl by vznikat přirozeně, na základě dohody a důvěry všech stran. 

Možnost konfrontace s vyšší soutěží nebo jiným tréninkovým prostředním vnímám především jako příležitost pro další rozvoj kluků, nikoli jako konkurenci vůči jejich mateřským oddílům.

Budeme rádi, když nás ostatní kluby budou vnímat jako korektního a férového partnera, se kterým se dá mluvit a hledat společná řešení. To je pro nás v tuto chvíli to nejdůležitější.

Jaký dopad bude mít tvá nová role na tvé působení u staršího dorostu U19?

Ten hlavní přijde až v létě, kdy s trénováním skončím. Teď jsem ještě cítil zodpovědnost vůči klubu i klukům v kabině, abychom společně zvládli jarní část sezony, a proto budu u U19 jako trenér pokračovat. Budu se snažit rozdělit čas mezi roli šéftrenéra a trenéra tak, abych nešidil ani jednu z nich.

Zároveň musím předem poděkovat celému realizačnímu týmu, protože vím, že se na ně můžu stoprocentně spolehnout a jsem přesvědčený, že mi pomohou lépe zvládnout následující půlrok, který po mě bude jistě hektický.

Až v létě k této změně dojde, nebude ti trénování chybět?

Upřímně si myslím, že ano. Vím, že mi bude chybět kabina – a nemyslím tím jen ten typický zatuchlý smrádek (smích). Ale hlavně atmosféra, vtípky, narážky, týmová energie.

U U19 máme skvělou partu. Do kabiny se vždy těším a kluci mi často pomohli i v momentech, kdy jsem měl horší náladu z práce nebo jiných věcí. Jaro si proto chci užít naplno a čelit všem novým výzvám společně s nimi.

Jsme mezi svátky. Jak trávíš Vánoce a dokážeš si v tomto období od fotbalu úplně odpočinout?

Nejdřív jsem si užil pár dní se synem, což byl skvělý čas. Hodně volného času trávím v přírodě, tam dokážu vypnout nejvíc.

Co se týče úplného odpočinku od fotbalu, ten u mě úplně neexistuje. Už v úvodu jsem říkal, že  mi v hlavě běží spousta myšlenek k nové pozici. Zároveň jsem v častém kontaktu s mým asistentem u U19 Péťou Vaňousem, takže bych to popsal spíše jako odpočinek od samotného hřiště. V hlavě mi to ale jede pořád.

Na závěr – jaké je tvé přání do nového roku?

Všem bych popřál jediné – zdraví. Protože to ostatní, jak říkával můj děda, se dá koupit.