Hodnocení trenéra Ondry Hlaváčka

Do Čáslavi jsme mířili s velkou touhou uspět. Povzbudilo nás vítězství z minulého víkendu a zároveň jsme chtěli sezonu zakončit tak, abychom měli dobrý pocit sami ze sebe. Věděli jsme, že pokud uspějeme, můžeme skončit výše než na 14. místě a odjíždět domů se vztyčenou hlavou.

Začátek utkání nám ale vůbec nevyšel. Byli jsme příliš opatrní, chyběl nám pohyb i odvaha a do zápasu jsme se nemohli dostat. Paradoxně nás probudila až inkasovaná branka. Od té chvíle jsme začali hrát více jako tým, byli jsme aktivnější a odvážnější. Odměnou nám bylo vyrovnání, když kapitán Kuba Husička s přehledem proměnil pokutový kop po faulu na Michala Jeřábka.

Do druhého poločasu jsme vstoupili s jasným cílem zápas zvládnout. Domácí byli silnější na míči a měli herní převahu, ale podařilo se nám hrát organizovaně a do žádné vyložené šance jsme je nepustili. Rozhodující moment přišel po našem napadání, kdy domácí hráč nešťastně zahrál malou domů a míč skončil v síti. Poté se na hřišti i kolem něj objevilo více emocí, atmosféra byla místy až nepřátelská, ale o to více si cením toho, jak jsme situaci zvládli. Zůstali jsme soustředění a po rychlém brejku přidali třetí branku.

Pochvalu zaslouží celý tým. Kluci v mnoha chvílích předvedli vyzrálý výkon a ukázali charakter. Přesně takový, jaký jsme v průběhu celé sezony chtěli budovat.

Pozápasové chvíle na hřišti i v kabině jsou okamžiky, které mi zůstanou v paměti napořád. Bylo v nich všechno – radost, úleva, vděčnost i vědomí, že něco krásného končí. Jsem nesmírně šťastný a vděčný, že jsem mohl být součástí cesty těchto kluků a že jsem je mohl trénovat.

Konečné 12. místo považuji za velký úspěch. Během jara nás provázela řada zdravotních problémů, bojovali jsme s úzkým kádrem a ve spodní části tabulky se hrálo o záchranu až do posledního kola. O to více si vážím toho, že FK Orlicko bude hrát 3. ligu dorostu i v příští sezoně.

Je to zásluha všech hráčů, celého realizačního týmu i trenérů ostatních kategorií. Velké poděkování patří trenérům mladšího dorostu a také Honzovi Krummerovi, který byl vždy připraven pomoci a díky němu mohli hráči starších žáků vypomáhat dorostu. Stejně tak si velmi vážím podpory všech ostatních trenérů i lidí v našem klubu.

Fotbal je týmový sport. A my jsme letos byli tým nejen na hřišti, ale i mimo něj. Právě díky tomu jsme dokázali těžké chvíle překonat a společně zachránit soutěž.

A za to všem patří moje upřímné a obrovské díky.