Tomáši, jak dlouho vlastně chytáš a kde byly tvoje fotbalové začátky?

Do branky jsem si poprvé stoupl v dresu Jiskry Ústí nad Orlicí v tělocvičně ZŠ Bří Čapků (tehdy Zdeňka Nejedlého) ve svých devíti letech, takže v brance stojím více než 40 let.

Proč sis tehdy vybral právě post brankáře a nelákal tě někdy pohyb v poli?

Lákalo mě vždy stát v brance, a to jakékoliv. Ovšem hokej ani házená se v Ústí příliš nepěstují, tak mě kamarád dovedl na fotbal. Hra v poli mě bohužel nikdy příliš neoslovila. Z dnešního pohledu to byla určitě chyba.

Kde všude ses během své kariéry objevil a na které období vzpomínáš nejradši?

Mládežnická léta jsem strávil v Ústí, nad Orlicí v dospělém fotbale jsem se nejvíce uplatnil u sousedů v České Třebové, kteří mi dali šanci chytat i při vysokoškolských studiích. Rok jsem si zkusil angažmá v Letohradě, opět se mihl v Ústí nad Orlicí a následně odešel do Libchav, kde působím dodnes.

Nejvíc jsem si užil působení ve Třebové, kde se nám po letech podařilo postoupit do divize, následoval Letohrad s postupem do třetí ligy, ale tam jsem byl spíš záložní variantou. Poté už „velký" fotbal nešel spojit s rodinným životem a profesní kariérou.

Tím, že si občas ještě sám zachytáš, pomáhá ti to i dnes v roli trenéra brankářů?

Minimálně mi to pomáhá v tom, že moji brankáři vidí, že jim rady nepředává žádný teoretik, ale člověk, který sebou víc jak 40 let mrská o zem. Zároveň nám to zlepšuje vztah, protože já k mnou trénovaným brankářům přistupuji víc jako ke kamarádům než svěřencům. Domnívám se, že když si dobře nastavíme hranice našeho vztahu, je tento kamarádský přístup lepší než odměřenější formy tréninku.

Jak ses dostal k trénování gólmanů u U19 a co tě na té práci nejvíc baví?

Věnoval jsem se trénování v kategoriích, kde působili moji synové, až jsem došel do U19. Dnes mám děti dospělé, ale rád jsem u kategorie U19 zakotvil. Baví mě rozvíjet mladé brankáře a obecně mě baví pohybovat se v mládežnickém kolektivu. Zapojení v dospělých kategoriích, mě nikdy příliš nelákalo. Neskutečně si při diskusích s mými svěřenci mentálně odpočinu od „dospěláckého" života.

V čem jsou podle tebe dnešní mladí brankáři jiní oproti době, kdy jsi začínal ty?

Daleko víc musí umět hrát nohama, což jsem již zmiňoval. Jsou to větší univerzálové.

Jak moc důležitá je dnes pro brankáře hra nohama a zapojení do rozehrávky?

Do svých 20 let jsem mohl malou domů chytat rukama. Nikdy předtím jsem do balonu pořádně nekopal a už jsem to bohužel nedohnal. Dnešní brankář je daleko komplexnější hráč než před nějakými dvaceti lety. Hra nohou je velmi důležitá, ale chytání je dle mého stále základ.

Co se snažíš svým brankářům předat kromě samotného chytání a fotbalové stránky?

Někdy si děláme legraci z toho, že Ondra Hlaváček je učí fotbal, já je víc vychovávám. Kromě jejich vztahů s dívkami, řešíme i jejich úspěchy ve škole a další životní směrování.

Kdybys měl dát jednu radu mladému gólmanovi, který chce něco dokázat, jaká by to byla?

Nezaměř se pouze na vlastní chytání. Rozvíjej svůj pohyb, tělo, talent i při jiných sportech. Tenis pro postřeh, cyklistika pro posílení nohou, atletika pro vlastní pohyb v brance jsou velmi dobrými doplňky.