Kubo, vzpomeneš si ještě na své fotbalové začátky a na první klub, ve kterém jsi hrál?

Moje fotbalové začátky jsou pro mě nezapomenutelné. Začínal jsem v bambinách v Ústí nad Orlicí pod trenérem Přemkem Gruntou. Pamatuju si, jak jsem poprvé kopal do míče, a hlavně si pamatuju okruh kamarádů, kteří mi zůstali až doteď a doufám, že zůstanou napořád. Protože pokaždé, když jsem měl v životě nějaké těžké období, byli to právě oni, o které jsem se mohl kdykoliv opřít.

Kdo tě ve fotbalové kariéře nejvíc podporuje nebo motivuje?

Vždycky mě hodně podporoval děda a moji rodiče. Momentálně, i když to možná může někomu připadat zvláštní, mě hrozně drží nad vodou vidět svého o šest let mladšího bráchu, jak poprvé kope do míče a říká mi, že by chtěl taky hrát fotbal jako já. Jako starší bratr cítím velkou zodpovědnost mu v tomhle pomoct. Taky chci opět zmínit své kamarády, kteří mě podporují za jakékoliv situace, ať už jde o zranění nebo cokoliv jiného. Bez nich bych nikdy nebyl tam, kde jsem teď.

Jak hodnotíš dosavadní sezónu v U19 a jak se ti momentálně daří po osobní stránce?

Momentální sezóna je složitá. Máme problémy udržet se fit a mnoho hráčů je bohužel zraněných. Situace je velmi náročná a hrajeme proti týmům s velkou kvalitou. Stejně si ale myslím, že největší slabinou týmu je momentálně psychická stránka a hlava každého z nás. Můžete mít kvality jako ti nejlepší z nejlepších, ale pokud to nezvládáte mentálně, šance na úspěch je mizivá. Hrozně bych si přál, abychom se jako tým zase zvedli a byli tam, kam patříme — tam, kde se nemusíme bát o to, abychom příští sezónu mohli hrát soutěž, do které rozhodně patříme. Já pro to udělám maximum, ale musíme všichni. Jsme tým za jakékoliv situace, a tak to bude vždycky.

Máš před zápasem nějaký rituál nebo něco, bez čeho si zápas neumíš představit?

Mým jediným rituálem je poděkovat za to, že mám možnost hrát a dělat to, co mě baví. To jsou věci, za které by měl být vděčný každý.

Jaké to bylo nastoupit poprvé za ústeckou rezervu a jak ses na hřišti cítil?

Byl to fajn pocit dostat důvěru od trenéra. Samozřejmě jsem cítil i trochu stresu a očekávání. Není to lehké, ale myslím si, že jsem to zatím zvládl dobře a věřím si i do dalších zápasů. Je to nová zkušenost, za kterou jsem moc rád, a doufám, že budu mít možnost nastoupit i do dalších zápasů.

Jak zvládáš spojit fotbal se školou a osobním životem?

Je to složité. Studuji v Pardubicích na soukromé škole EDUCA. Mám štěstí, že jsem si vybral super školu pro kombinaci se sportem, protože mi umožňují kdykoliv se omluvit ze školy a jít hrát fotbal. Jsem rád, že studuji právě tam, i když spojit každodenní dojíždění s fotbalem v Ústí nad Orlicí je velmi časově i psychicky náročné.

Co rád děláš ve volném čase, když zrovna není fotbal?

Nejradši trávím čas se svými kamarády a rodinou. Moc rád chodím plavat nebo cvičit. Hodně také sleduji televizní seriály a filmy nebo hraju hry na PlayStationu.

Jaké máš cíle do dalších sezon - ať už fotbalové, nebo i mimo hřiště?

Moje cíle, co se týče fotbalu, jsou udržet se jako tým tam, kde právě jsme, ale to je cíl celého týmu. Můj osobní cíl je udržet si okruh lidí, které mám rád, a hlavně zkoušet nové věci a jednoduše se zlepšovat jako člověk. Nevím, jak všechno dopadne, ale vím, že všechno má svůj důvod a je tak, jak má být. Každého nového dne si moc vážím a těším se na každou novou příležitost, kterou mi život přinese.