Kudrnatého sympaťáka Kubu Husičku dobře znají spoluhráči i trenéři jako poctivého kluka, který na tréninku málokdy chybí. Pravidelně patří k hráčům s nejvyšší tréninkovou účastí a před odjezdem do Číny měl pevné místo v sestavě trenérského dua Vladimír Chudý – Jan Krummer.

Za starší dorost Orlicka nasbíral během čtyř sezon už 49 startů. Střeleckou kolonku zatím zdobí jediný zásah: v posledním kole minulé sezony v Čáslavi bezpečně proměnil pokutový kop. Jeho hlavní práce ale leží na opačném konci hřiště, kde pomáhá držet soupeřovy útočníky co nejdál od naší branky.

Na stejném postu se představil také na světovém šampionátu středních škol. Povídání o něm by si jistě zasloužilo veselejší závěr, jenže ze zápasu proti Indii si Kuba odnesl zraněný zadní stehenní sval. Návrat v orlických barvách tak zřejmě přijde až na jaře. Teď už se ale s Kubou vydejme zpátky do Číny.

Ahoj Kubo, vítáme tě zpátky doma. Jak bylo v Číně?

Ahoj, děkuju moc. V Číně to bylo skvělý. Nová země, lidi a hlavně mnoho nových zkušeností.

Vraťme se ještě před odlet. Jak ses dozvěděl o své nominaci a co ti v tu chvíli proběhlo hlavou?

O své nominaci jsem vlastně věděl už potom, co jsme vyhráli republikové finále. V tu dobu to byla obrovská euforie a všichni jsme měli velkou radost. Hlavou mi proběhly různé myšlenky. Hlavně asi radost, ale taky nejistota z něčeho nového.

S jakým týmem jste na šampionát odjížděli a jaká atmosféra vás provázela v zápasech?

Měli jsme složený tým ze všech ročníků a bylo to složité. Naštěstí jsme se všichni dobře znali a na týmové atmosféře to bylo znát. Do každého zápasu jsme šli na sto dvacet procent a všichni jsme hrdě reprezentovali Česko, školu, ale taky sami sebe.

V Orlicku nastupuješ na stoperu. Měl jsi stejnou roli i na mistrovství, nebo jsi dostával jiné úkoly?

V Číně jsem stejně jako v Orlicku nastupoval na pozici středního obránce. Nikdy pro mě ale není problém zahrát jinde. Vždycky se řídím podle potřeby týmu a trenéra.

Jak se ti osobně na turnaji hrálo? A v čem se zápasy lišily od těch, které znáš z naší dorostenecké ligy?

Hrálo se mi, musím říct, dobře. Kvalita byla dost podobná naší dorostenecké lize. Myslím, že největší rozdíl byl v individuálních dovednostech hráčů, kteří na mistrovství hráli.

Co pro tebe znamenalo obléknout český dres a nastoupit na světovém šampionátu?

Znamená to pro mě nejvíc, co to jde. Myslím, že je to obrovská čest, i když je to v rámci škol. Pro nás všechny to byla zároveň obrovská zkušenost.

Když se ohlédneš za posledními měsíci v Orlicku, co sis z klubového fotbalu na turnaj nejvíc přenesl?

Asi bych řekl týmovost a motivaci. V Orlicku už jsem teď jeden z nejstarších a na mistrovství jsem byl taky. Hodně jsem se snažil kluky brát k sobě a motivovat je.

Fotbal vás určitě zaměstnával naplno. Zbyl čas poznat také něco z Číny a potkat se s ostatními týmy?

Je pravda, že fotbalu bylo až dost, ale naštěstí jsme stihli poznat i místní kulturu a různé zvyky. Musím říct, že lidé tam byli vážně super a nedošlo k žádným problémům. Taky jsme poznali lidi z jiných zemí. Nejvíc jsme si asi sedli s Anglií, Francií a taky s vítězi mistrovství, Chorvaty.

Co tě v Číně nejvíc překvapilo?

Překvapilo mě asi to, jak je všechno a všichni tak sjednocení. Všechno má svá pravidla a všichni je ctí tak, jak mají.

O čem jsi po návratu doma vyprávěl jako první?

Nejvíc jsem mluvil asi o svém zranění, jak s rodinou, tak s kamarády.

Právě zranění ti bohužel závěr turnaje zkomplikovalo. Co se stalo a jak dlouho budeš mimo hřiště?

Zranil jsem se v zápase proti Indii. Jde o zranění hamstringu a léčba bude trvat nejspíš okolo jednoho měsíce, možná déle.

Zatímco jsi byl v Číně, naše devatenáctka doma remizovala s Trutnovem a přivezla všechny body z Náchoda. Jak jsi výsledky prožíval a byl jsi s kluky v kontaktu?

Samozřejmě jsem všechno sledoval a držel klukům palce na dálku. V kontaktu jsem s nimi byl a jsem nesmírně rád za to, co předvedli. I když mě mrzí, že jsem nemohl být na hřišti po jejich boku.

Kubo, děkujeme za rozhovor i za reprezentaci Orlicka daleko za jeho hranicemi. Přejeme, ať se zranění dobře zahojí a brzy zase stojíš po boku kluků tam, kde jsi nejradši – přímo na hřišti!